Vlk hřivnatý (pes hřívnatý, Guarou,)

Vlk hřivnatý je největší jihoamerickou psovitou šelmou. Od jiných velkých zástupců této čeledě se však liší celkovým vzhledem, způsobem chůze i chováním. Svým vzhledem vlk hřivnatý připomíná spíše lišku s extrémně dlouhýma nohama a nápadnou hřívou přes ramena. Díky dlouhým stojatým uším má vlk hřivnatý dobrý sluch. Podle štíhlého těla a vysokých nohou by se zdálo, že tito vlci patří k rychlým sprinterům.Ve skutečnosti běhají sice vytrvale (a díky mimochodu velice elegantně), avšak nijak zvlášť rychle. Dlouhé nohy jsou ovšem výhodou v prostředí, které je domovem vlků hřivnatých, zkosené drápy usnadňují pohyb v bažinatém prostředí. Je znám pro svůj silný zápach a někdy se mu pro to říká skunčí vlk. Vlk hřivnatý je zapsán v Červené knize ohrožených druhů IUCN, v kategorii "vulnerable", tedy vzácný. Dožívají se asi 16 let. Vlci hřivnatí jsou monogamní , na celý život mají jednoho partnera.

Výskyt

Obývají Jižní Ameriku, především území Brazílie, severní Argentiny,Paraguaye,  jižní Bolívie a jihovýchodního Peru. Jejich domovem jsou křovinaté lesy a savany s bažinatým povrchem a bujnou vysokou vegetací.

Tělesné rozměry 

• Délka : 95–107 cm
• výška v kohoutku : 70–90 cm
• hmotnost : 20–25 kg

Rozmnožování

Samec a samice obývají společné teritorium ale většinou se setkávají pouze v době páření. Páření probíhá na konci jara, 2–5 mláďat přichází na svět v průběhu srpna a září. Mláďata dospívají v jednom roce.

Potrava

Pes hřívnatý je všežravec. Loví menší a střední savce jako jsou hlodavci  (zvláště zajíci), dále pak ptáky a ryby. Přes 50 % jeho jídelníčku tvoří rostlinná strava – cukrová třtina, různé hlízy a ovoce